O Slovensku

Ktovie, čo by si dnes myslel A. Dubček, keby videl, aké následky mali osudové dni jeho života. Následky návštevy „spriatelených“ armád zažil na vlastnej koži, avšak následky dní, keď mala pravda a láska zviťaziť nad klamstvom a nenávisťou – nemal možnosť zažiť. A možno je to tak lepšie – aspoň sa vyhol sklamaniu, ktoré by ho čakalo.

_______________________________________

21. augusta 1968 zvíťazila lož a nenávisť po prvý raz, ale nie naposledy. Dlhé roky nás klamali, že máme právo na slobodné rozhodnutie o smerovaní vlastnej krajiny. Len nepovedali, že to rozhodnutie musí byť v súlade so záujmami veľmocí. Okupácia Československa nebola zďaleka len otázkou záujmov východného bloku, ako sa to s obľubou tvrdí.

V noc invázie Kanada, Dánsko, Francúzsko, Paraguaj, Spojené kráľovstvo a Spojené štáty požiadali o stretnutie Bezpečnostnej rady Organizácie Spojených národov …..

Spojené štáty americké na inváziu oficiálne nereagovali, keďže akceptovali dohody o povojnovom rozdelení Európy. Lyndon B. Johnson navyše nariadil stiahnuť všetky americké vojská v oblasti do vzdialenosti 60 km od česko-slovenských hraníc. Niektoré socialistické krajiny, ako Rumunsko a Juhoslávia, sa na invázii odmietli zúčastniť a vyjadrili vedeniu KSČ podporu. Albánsko v dôsledku nesúhlasu s inváziou vystúpilo z Varšavskej zmluvy. Na udalosti reagovali veľmi citlivo aj v iných častiach sveta, komunisti v Južnom Vietname napríklad vydali zvláštny obežník, ktorý nariaďoval objasniť v partizánskych jednotkách situáciu v Česko-Slovensku a nutnosť reakcie krajín Varšavskej zmluvy.

Výsledkom snahy o zmenu smerovania krajiny, a zlepšenie života jej obyvateľov bola okupácia, ktorá trvala až do roku 1991, kedy sa stiahli posledné jednotky sovietskych vojsk.

_________________________________________

17. november 1989 sa mal stať symbolom nádeje v lepšiu budúcnosť, a zároveň aj dňom víťazstva lásky a pravdy – nad klamstvom a nenávisťou. Opäť sa stalo niečo iné, ale v podstate sa opakoval scenár augusta 1968. Tentoraz neprišli vojská „spriatelených“ krajín, pretože doba bola iná, a aj prostriedky. Možno nás mala varovať fiktívna smrť študenta, že nie je niečo v poriadku. Možno nás malo varovať to, že na novembrových tribúnach vykrikovali rôzne heslá ľudia, ktorých sme dovtedy poznali úplne inak – ako oplicov, hochštaplerov, nedávnych verných poskokov strany a podobne. Možno nás malo varovať to, ako rýchlo sa s komunistami dohodol ich dovtedajší smrteľný nepriateľ – V. Havel. Alebo nás mal varovať prvý, veľmi neistý výstup A. Dubčeka na verejnosti … ktovie.

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“                            (z prejavu V. Havla – 1989)

Václav Havel odstúpil 20.júla 1992, keď neuspel vo voľbe prezidenta ČSFR a navyše nebol schopný jednoznačne pomenovať rozpad federácie. Samozrejme, medzičasom získal aj majetok počas tzv. reštitúcií.

„Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec občanů kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.„

                                                                                                                  (z prejavu V. Havla 1989)

Stal sa pravý opak. Sociálne postavenie ľudí sa prudko zhoršilo, hlavne tých, ktorí boli a sú zavislí na pomoci spoločnosti.Nieje žiadnou výnimkou, ak vidíte plačúcich ľudí pred lekárňou, ktorí si nemôžu dovoliť potrebné lieky. Zhoršilo sa postavenie väčšinového obyvateľstva, ktoré je často terorizované správaním menšín, a nesmie na to otvorene poukázať, aby nebolo obvinené z rôznych fóbií či rasizmu. Platiť potreby týchto ľudí – musí. Zanikli (alebo boli sprivatizované) nemocnice, polikliniky, školy a zdravotná starostlivosť sa stala pre mnohých luxusom.

„Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.„

K tejto časti prejavu V. Havla sa nedá dodať absolútne nič. Klamstvá … klamstvá …. klamstvá ….

„Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.“

Stali sme sa členmi NATO a EÚ. Stratili sme politickú i ekonomickú nezávislosť. Stratili sme kontrolu nad vlastným štátom.

______________________________________________

Ktorý deň bol väčšou tragédiou pre národ ? Nech si každý odpovie sám. Na záver uvediem len časť z vyjadrenia C. Mašína a jeho listu V. Havlovi, ktorý hovorí sám za seba –

„Z Vašich oblíbených hesel: „Nejsme jako oni!“ nebo „Všichni jsou obětmi komunismu“, které je jedním z vrcholných produktů morálního relativismu a zcela na dně morální žumpy všech věku. Toto demagogické heslo je Vámi uplatňováno se zpětnou platnosti. Omlouváte se sudetským Němcům. Podařilo se Vám urazit; plivnout do tváře a pošpinit památku obou mých rodičů a památku statisíců čestných a statečných Čechoslováků, kteří trčeli a padali v boji proti krvavým diktaturám Nacismu a Komunismu. Stavíte na stejnou úroveň mého otce, generála J. V. Mašína popraveného nacisty v Kobylisích s vrahy K. H. Frankem a Heydrichem. Stavíte na stejnou úroveň moji matku, umučenou, zavražděnou komunisty a odpočívající v hromadném hrobě opravdových obětí komunismu na Ďáblickém hřbitove, s vrahy Reicinem, Slánským a Pich-Tůmou a dalšími pochopy režimu jako byl Honzátko, Rošický a j. Dalším důkazem Vašeho pojetí spravedlnosti je Vaše zneužití úřadu presidenta republiky pardonováním zločinců jako Chadimová a cyklista, který zabil několik lidí svoji neopatrností což je zvikláváním, zpochybňováním důvěry občanu v existující právní systém, který se snaží o kontrolu nad nejhoršími výstřelky kriminálního živlu. Zajímavou shodou okolností z Vaší „lidumilnosti“ mají největší užitek zločinci komunističtí i obecní.“                                                                        (C. Mašín)

Plné znenie listu nájdete tu.